Hned dvakrát se mohli vypravit senioři za cestovatelskými zážitky přímo ze společenské místnosti Klementinky. V pondělí 13. března díky virtuální realitě, o den později prostřednictvím přednášky s promítáním fotografií.
Nechat se olíznout lvem, bát se útočícího žraloka nebo třeba zrelaxovat u horského jezera či na pláži přišlo sedmnáct seniorů. Každému z nich postupně nasadila umělkyně Karíma Al-Mukhtarová z pražského projektu HateFree Culture speciální brýle a mohl si vybrat, do které virtuální reality chce nahlédnout.
“Je to úžasný zážitek, všechno se hýbe a všude okolo něco je. Moc děkuji. Určitě si to nenechte ujít, až budete mít tu možnost,” popsala své pocity například Marta Přibylová. Zatímco jeden ze seniorů měl brýle, ostatní sledovali na plátně, co zrovna vidí a jak na to reaguje.
“Zajímavé bylo, jak se člověku zdá, že se klepe klec, ve které jakoby sedí, připadá mu, že spadne dolů,” uvedl Josef Štěpánek po zážitku z potápění. „Úplně jsem se zpotil z toho žraloka!“ dodal Josef Hejzák, který si zvolil stejnou virtuální sekvenci. Dámy naopak častěji vyrážely na safari, kde se ocitly na dosah lvů, opic či třeba nosorožců, nebo se procházely v horách u jezera. Díky projektu HateFree Culture si všichni užili virtuální realitu zdarma. Většina z nich byla jen zklamaná, že z časových důvodů nemohou vyzkoušet všechna prostředí, která byla na výběr.
Hned následující den, v úterý 14. března, se pak z Klementinky vyrazilo Transsibiřskou magistrálou z Moskvy až do Vladivostoku. Hodinu a půl dlouhé vyprávění o třiadvacet dní dlouhé poznávací cestě přes sedm časových pásem doplnil Josef Miškovský desítkami fotografií.
Popisoval své zážitky jak z cesty vlakem, tak ze zastávek a krátkých výletů, během nichž si v roce 2008 prohlédl také rodiště Mendělejeva Tobolsk, prošel se ulicí Jaroslava Haška v Irkutsku, vykoupal se v Bajkalu, přespal naproti největší hlavě Lenina na světě v Ulan-Ude nebo si zapomněl sešit se zápisky ve Vladivostoku, které prý svou atmosférou připomíná San Francisko.
“Pošťačka uměla azbuku, takže když mi ho z hotelu na mou prosbu poslali, dokázala mi ho doručit,” uzavřel své povídání Josef Miškovský. Úplně plná společenská místnost jej odměnila potleskem, ale také pozornými dotazy. Na další jeho cestovatelskou přednášku se proto mohou zájemci těšit na podzim.
